Na parkovišti ve Vrátnej je aut hodně, ale místo tu ještě najdeme. Bývá tu prý ale často přeplněno.

V batohu jsou jistě nějaké zásoby.

Babská porada.

Jdeme k chatě a k lanovce.

Hory okolo patří k Malé Fatře, což je jeden ze slovenských národních parků

Od chaty jezdí nahoru lanovka. Bez ní bych ten kopec nedal ani náhodou.

Gita ukazuje plán cesty a slibuje, že nahoře to bude skoro po rovině. Jenže to tak ani nevypadá ani nebude.

Vidíte někdo tam nahoře snad něco, co by se podobalo rovině?

Tahle chata už něco pamatuje. Otevřeno tu nevypadá.

Než pojede lanovka, máme ještě chvíli čas.

Stánek s pivem vynechám. To by se mi nahoře už vůbec nechtělo nikam ťapat.

Tak tam někam nahoru nás lanovka poveze.

Evi, k lanovce je to na druhou stranu!

Už nám to jede! Jsme v nadmořské výšce 750 metrů.

Pěkně se usadit a s úsměvem vzhůru!

Líbo neboj, ty dveře se určitě zavřou!

Nechce někdo bochétku?

Jedeme vzhůru, hledíme vzhůru...

Bojím se co bude nahoře. Je to vidět?

Chodník. Úplně po rovině, že?

Na stráň napravo je první postupný cíl. Tam je rozcestník Snilovkého sedla.

Tenhle vedlejší vlek je asi pro zimní provoz, pro lyžaře.

Vrchol vpravo je Chleb (1648 metrů nad mořem). Homole vlevo je Hromový (1636 metrů nad mořem).

Stoupám nahoru. Chata s lanovkou je už dole pode mnou.

Jsou tu ještě zbytky sněhu. Je teprve půlka května. Teda bude. Za tři dny.

Chodník nikoli přes Javorník, ale nahoru do Snilovského sedla.

Stráň pod Snilovským sedlem ze žlutí prvosenkami. To jest petrklíči.

Tohle ale není prvosenka jarní, jaká roste u nás. Tohle je karpatská horská prvosenka vyšší.

Rozcestí ve Snilovském sedle (1524 metrů nad mořem). Fotím tu okolní krajinu a kopce a k nim vedoucí cesty.

První cesta ze Snilovského sedla vede na Chleb. Tam nám Gita slibuje jít někdy příště.

Tahle cesta ze Snilovského sedla vede na Chatu pod Chlebom. Vpravo je trošku vidět její střecha.

Třetí cesta ze Snilovského sedla je naše. Vede na Velký Kriváň (1709 metrů nad mořem).

"Tak pojď!", velí mi Líba.

Svah kolem cesty je plný jarních kvítků.

Takovéhle drobné překrásně modré kvítky má hořec jarní.

Zatím jsme toho moc nevystoupali.

Pohled na opačnou stranu Snilovského sedla, než odkud nás přivezla lanovka. Schovaná za lesem je tam někde Chata pod Chlebom.

Chleb a vlevo homolka Hromového. Dolní cesta by nás dovedla k Chatě pod Chlebom. Tam taky prý půjdeme někdy jindy.

Svahy Velkého Kriváňa s klečí a v dolních partiích se žlutými petrklíči.

Krása!

Petrklíče, petrklíče a zase petrklíče...

Prvosenka vyšší není tak sytě žlutá, jako u nás kvetoucí petrklíče.

Roste tu už jen kleč. Žádné stromy tady v téhle nadmořské výšce už nerostou.

Ohlédnutí zpět k Snilovskému sedlu. Za ním hřeben Stěn se Severním vrcholem (1535 metrů nad mořem). Vzadu vpravo od něho je Stoh (1608 metrů nad mořem).

Já fotím kopce nazpátek, Hanka fotí květinky, Líba nás ostatní...

Hory Malé Fatry v celé své kráse.

Uff! Tohle že je, Gito, rovinka?

Další ohlédnutí. Stěny na severní straně končí relativně nízkým Poludňovým Grúněm (1460 metrů nad mořem), za ním pak je skalnatý Velký Rozsutec (1609 metrů nad mořem).

Vrátna dolina pod námi.

Škoda toho oparu. Pohled před Vrátnou dolinu by bez něho byl na fotografiích mnohem lepší.

Na svahu Velkého Kriváňa nad Vrátnou dolinou.

Sem tam tu rostou tahle fialová kvítka, což je dřípatka karpatská. Po našem. Po slovensky je to soldanelka, ale Slováci jí často lidově říkají "ľadový zvonček". Patří do příbuzenstva petrklíčů.

Líba s Hankou vyrazily napřed, já s Evčou pomaličku stoupáme za Gitou.

Tohle máme zatím za sebou.

"Pšt! Nebudit! Ať si můžu zdřímnout, než sem vylezete!"

Opět ohlédnutí ke stanici lanovky. Už abych byl zpátky!

Z hrany Velkého Kriváňa, kde se prudce zatáčí nahoru (chce-li někdo opravdu až nahoru), se naskýtá tenhle pohled.

Pohled na pěšinu vedoucí na Pekelník fotila první Líba, protože sem s Hankou svižně dokráčely mnohem dřív.

Ten nejvyšší vrchol za údolím je Malý Kriváň (1671 metrů nad mořem).

Stále se ohlížím zpátky k Hromovému a ke Chlebu, a už se mi dál nahoru ani nechce.

Pode mnou ještě neroztála sněhová závěj. Že bych se šel klouzat?

Já i Evča za mnou se přece jen pomalu dohrabáváme na hranu Velkého Kriváňa.

Konečně jsme tu, na hraně Velkého Kriváňa. Nahoru na Velký Kriváň se tu stezka obrací prudčeji vzhůru.

Nacházíme se v nadmořské výšce 1650 metrů.

Čtvrt hodiny zpátky dolů? Bojím se, že pro mne je to cesta na hodinu.

Evča je vítěz a já jsem rád, že se můžu o něco pevného opřít.

Máme toho kopce dost. Přestože Velký Kriváň je už jen o nějakých 60 výškových metrů výš, už dál nepolezeme. Kdyby nebyl takový hnusný opar, možná bych se chvíli přemlouval.

Pohled na Pekelník (o sto metrů níž, než Velký Kriváň, tedy 1609 metrů nad mořem) je odtud překrásný.

I tady kvetou pronikavě modré hořce.

Takovýchto žlutých kvítků mochny zlaté tu ale mnoho vidět není.

Vlevo Malý Kriváň, vpravo Pekelník.

Gita se občerstvuje na hromadě kamení.

Výhled na oba kopce (Malý Kriváň a Pekelník) je moc pěkný.

A znovu Pekelník!

Jestli to vypadá, že půjdu tam dál, tak NE!!

Jenom se trochu rozhlídnu...

Evča filmující...

Ten krásný výhled se musí vyfotit několikrát!

Znovu Pekelník, tentokrát více ze svahu, když jsem sešel kousek ze stezky.

V dolíku v mokřině jsem objevil horský poddruh blatouchu bahenního. Tuhle jedinou rostlinku jsem poznal hned tam na místě samém.

Nedá mi to a znovu koukám směrem k Pekelníku.

Tak poslední fotka Malého Kriváňa a Pekelníku a bude čas se pomalu vracet.

Hanka stoupající před Líbou na Velký Kriváň.

Zatímco Hanka a Líba už dávno stoupají nahoru na vrchol Velkého Kriváňa, mě vidí hluboko pod sebou.

Výhled ke Chlebu cestou nahoru na vrchol Velkého Kriváňa.

Ohlédnutí zpět do zatáčky ke hraně Velkého Kriváňa, kde máme svůj cíl cesty já a Evča.

Rozhled z vrcholu Velkého Kriváňa je možný do všech stran. Vždyť tahle hora je nejvyšší horou celé Malé Fatry.

Výhled z Velkého Kriváňa na Pekelník.

No nefoťte to!

Líbina vrcholovka. Určitě si tu dala i vrcholovou cigaretu.

Hančina vrcholovka. Určitě si tu i Hanka dala i vrcholovou cigaretku.

Nahoře na hoře!

Na hoře nahoře!

Malý Kriváň.

Malý Kriváň je jen o necelých 40 metrů nižší, než jeho Velký bratříček.

Pekelník cestou zpět z Velkého Kriváňa.

A to už se všichni společně vracíme dolů k lanovce.

Ta vysoká hora vzadu je Stoh. To už jistě každý pozná.

Tahle hora vzadu je Velký Rozsutec. To taky snad už kdekdo pozná.

Ještě malý kousíček dolů a jsme u lanovky.

Musím říct, že nohy mě dolů bolejí mnohem víc, než nahoru. A záda taky.

Líba se ještě musela nechat vyfotit na sněhu.

Nasedli jsme do lanovky a hurá dolů.

Bochétky už nejsou, je libo ředkvičku?

Hořká "odměna" pod lanovkou... Šariš!