Tak tady teď budu doma, říkáte? V mojí nové smečce?

Abych se pořádně rozhlídla okolo.

Monika taky patří do smečky. Ale já jsem ještě celá vykulená.

Monika na mě pustí tohle strašné zvíře? Jak že se jmenuje? Arnošt?

Radši ke mně divocha Arnošta nepouštějte, nebo ho kousnu!

Čmuchy čmuchy!

Panička chutná dobře.

Proč mi koukáš do očí?

Neokusuj mi ucho!

To čučíte, co? I Monča mě muchlá, i když má toho Arnošta.

No, tenhle páníček je aspoň trochu chlupatej!

S tímhle páníčkem se asi budu mazlit nejvíc.

Musím se taky trochu rozhlídnout po dvorku.

Hlavně na mě nešlápněte, než se naučím neplést se vám pod nohama!

Úprkem vpřed!

Tenhle páníček má měkoučkej polštářek!

Ukaž se mi zblízka!

To jsem zvědavá, jak často budu moct na kanapíčko.

Ne abys mě oblíz! To můžu jen já.

Já jsem Cindy, a kdo ty?

Když chrupu, tak někdy vyplazuju jazýček.

S paničkou se mi moc dobře spinká.

Arnošt a jeho páníček na mě koukají.

Jmenuje se Arnošt, tak proč mu říkají Arnie?

Arnie leží na dece. Má štěstí, že ještě nevím, že na mojí.

Zase si u paničky na klíně můžu zdřímnout.

No, ta přítulná Monča snad usne dřív, než já.

Nakonec zavřu oči první. Jsem přeci ještě miminko.

Zkouším, jaké tu pro mě mají hračky.

Říkali "Tu máš mazánku sladkou smetánku!". A on to je smetánek!

V domácím pelíšku mi, zdá se, bude dobře. Zvlášť když si můžu žužlat provázek.

Nechají mě kousat i pelíšek?

Mám tu polštářky a spí se mi skvěle.

Místo k bráškům se můžu přitulit ke sloníkovi. Bude to můj kamarád.

S paničkou chodím ven na lavičku. Na tu já teda ještě nevyskočím.

Copak to tam máte?

Ha. Klacek. Ten se mi moc líbí!

Tenhle klacek je moc tlustej! Ten nepřekousnu!

Hm.. Není to nástěnka. Zdá se, že mi tu žádný pejsek vzkaz nenechal.

U plotu se zatím cítím bezpečněji.

Pod nohama se pletu pořád. A všem.

Plížením vpřed!

To je ale velikej dvorek!

Bobek udělám způsobně na travičku.

Takhle vypadá moje hrdost nad dobře vykonaným skutkem.

Schovaná za nohou je pro mě troška bezpečí v neznámu.

Pozor! Pozor!

Přikrčit... a skočit!

Copak to panička má dobrého? Budu taky pít kafíčko?

Kampak to jdete? Mě necháte tady?

Čichám čichám člověčinu...

Kapradina ve stínu je na mě ještě moc vysoká!

Raduju se i z maličkostí... Třeba z malého kamínku.

Tak. Ještě mi to chvíli potrvá, ale seznamuju se se vším.

Tohle je moje hračka. Dobrá.

Zatím okusuju nohu, ale dojde i na skalp.

U paničky se držím nejvíc. Taky je v kuchyni, kde mi dávají i něco k snědku.

No jo. V kuchyni je dobře. Mám tu svoje misky.

Jsem ekologický pes. Likviduju plasty.

Ta flaška je bezva! Nadělá spoustu rámusu.

Do pelíšku chodím, když se unavím.

Vyhlížím z bezpečí svého pelíšku.

Mám hezkej kukuč, že?

Jak se vám líbí můj sloník? Mě moc.

Můj sloník má nohy, ocas i chobot a za všechno ho můžu tahat.

Jak potkám na dvorku Arnošta, jdeme si po krku.

Občas se chci schovat za trubkou.

Jak to, že mě Arnošt našel?

Hele Arnie! To je moje hračka!

Dej to sem!

To si nemysli, že si na tebe netroufnu!

Počíhám si, až poběží Arnie okolo.

Ha! Zrada! Přepadli mě zezadu! Nebo bude tělocvik?

Proč se plížíš a nejdeš pěkně po čtyřech?

Už zase máš mou hračku?

Dáš to sem!

Já tě proženu!

Arnie mi neuteče.

A mám tě. Teda skoro.

Neprovokuj, jo!

Jsem ještě malá. Nebudu se za tebou honit po celý zahradě.

Dej mi kousnout, lakomče!

Berany, berany... duc!

Pusinka...

Jauvajs, ty hrubiáne! Jak se to chováš k malým holkám?

A neokusuj mi hlavu, jo!

Mončo, pomóc! Jsem na lopatkách...

Vzdávám se.

Arnie mě objímá. Zubama.

Tak. Teď už je ta hračka moje!

Ty darebáku! Proč mi pořád bereš můj ohryzek?

Koukej mi to vrátit!

Kašlu na ohryzek.

Taky umím zaútočit. Uvidíš, až tě chytnu!

Musím změnit taktiku a pomalu se přiblížit. Pěkně odzadu.

Počkám si na něj, na Arnošta jednoho!

Jé, co to máš?

Ukaž, ať se taky podívám.

Hele, Arnie, půjč mi ten talíř!

Že ti to seberu!

Davaj!

A mám to já.

Aha! Už vím, jak se to zvedne ze země. Nesmím na to šlapat packou.

Jsem hodná viď? Tak mi dej ňamku!

Čelem vzad! Za Arniem mazat!

Hlavně nenápadně. Jinak mi zdrhne.

Já umím být akční! Honička, to je moje!

Jak jen se do toho talíře kouše?

Aha. A nedám!

Můžeš čekat, jak dlouho chceš. Já ti ten talíř nehodím.

Žužly, žužly.

Budu rychlejší?

Kdo z koho...

Rafnu tě alespoň za nohu!

Půjčte mi to taky ještě aspoň na chvilku.

Snad mi zase ten talíř nechcete sebrat?

Co to máš, Mončo? Budeme se honit za klackem?

Já se budu plížit trávou.

Ať si Arnošt ten klacek nechá.

Krtina, to je príma věc! Krásně se v ní hrabe.

Jdu na výzvědy. Tady to ještě neznám.

Copak na mě voláte?

Jauvajs! Netahej mě za ucho!

Radši se zase schovám do trávy.

Jen počkej, jak si na tobě smlsnu. Jen co tě dohoním.

Hrůza, jak je ten Arnošt rychlej.

Ale my si nic nedarujem, viď?

Ceníme na sebe chrup. Já mám ještě ten první.

Tak pusu a všechno dobrý...

Copak jste to našli?

Jo, Je tam krtek. Vyhrabeme ho!

Nějak se mi pletou nožičky.

Co na mě tak civíš, Arnošte?

Vezmu krtka útokem.

Už máš zase klacek?

Heč! Já si taky našla jeden klacek.

Voní tady jetel.

Co je zase tohle za dlouhou hůl?

Prý jsem k sežrání. Ale já si o vás myslím totéž!

Hele, nepůjdeme už pryč?

Arnošte, proč máš tak divnej postoj?

Že bych to nepřekousla?

Jsi fakt kamarád, když mi s tím pomůžeš.

Je tady na louce hezky. Doufám, že sem budeme chodit častěji.

Tak co uděláme s tím klackem?

Ty už nechceš klacek, Arnošte?

Musím hezky zapózovat. Prý mi dělají portrét do psí knížky.

Arnošte, schovej ten jazyk, když tě fotějí!

No vidíš. Pořád se se mnou chceš prát, a pak to nemůžeš udejchat.

Vidíš Arnie? Já jsem v pohodě.

Když jsem hodná, dostanu nějakou ňamku.

Copak s námi, Mončo, chceš dělat?

Aha. Asi se máme kamarádit.

Tak jo. Tu máš pusu, Arnošte.

Tak já taky vystrčím jazyk, aby v tom Arnie nebyl sám.

Tak už mě pusť! Muchlat mě můžeš doma.

Ještě si hrábnu do krtiny...

Už půjdeme domů, že jo?

Ještě jsme se s Artnoštem málo prali. Tak já ho kousnu do ocasu!

Ty jsi Arnošte ale čipera, když si dáš packu takhle za hlavu.

A mám ho na lopatkách. Ještě aby mi pustil tu nohu.

To je štípaná pusa, viď?

Já tě nepustím!

Ňam! To tvoje ucho bylo sladký...

Ukaž, Arnie. Kousnu tě do ucha ještě jednou.

No, sice jsem tě k sobě do pelíšku nezvala, ale dobrá. Schrupneme si.

Už nikam nečuč a chrápej.

Jsme utahaný. Celej den se spolu pereme, tak nás nechte spát!

Pěkně si složíme pacičky a přitulíme se.

A spali a spali a spali...

Takhle vypadám po probuzení...

Když se houpám v pelíšku, klidně ho i převrhnu.

Zahrajeme si na schovávanou? Zatím se ještě do týhle škvíry vejdu.

A nechcete se se mnou tahat o provázek?

Aha. Jsem venku.

Je hezky a svítí sluníčko. Ráno za tmy mě nikam nedostanete. To už víte, že?

Na sluníčku se mi líbí.

Na travičce na dvorku se můžu hezky protahovat.

Obejdu strom kolem dokola a můžeme vyrazit na procházku.

No tak jdeme. Ale ten červenej špagát mi teda pije krev!

Aha. Černý pytlíky. Proč do nich ty moje bobky sbíraj? Na co je potřebujou?

Tak jdeme...

Tady si mě přes křižovatku přeneste. Jezdí tu moc těch velkejch plechovejch škatulí.

Jééé. Zase jsem byla hodná! Jen nevím proč.

Radši pryč. Nevím, na co má můj psovod ten tlustej klacek. Aby mi s ním nenatloukli.

Jé. Oni myslejí, že jim ho budu pořád nosit. Tůůůdle!!

No. Pohladit, to se nechám.

Pošimrat na bříšku, to mám ze všeho nejraději.

Ale je to nuda, když s námi nejde na procházku Arnoštek.

Tak jdete, nebo ne?

Hm... Hezký barevný stromy. Skoro tak vysoko ani nevidím.

Hele, řeka. Říkají jí Orlice. Vykoupat se mě tam ale nepustí.

Jen si tak ťapu mezi listím. A občas musím na páníčky počkat.

Sem můžeme chodit. Je tu hezky. A kousek dál je ta louka, co jsem už tuhle byla s Arnoštem.

Pusťte mě na něj!

Neboj. Já si chci jen čmuchnout. Třeba tě už víckrát nepotkám.

Tak jo. Tak už toho necháme a půjdeme domů.

Venku je už sice světlo, ale já mám ještě půlnoc.

Hele, proč mě těmi blesky budíte?

Nevidíte, že se mi chce ještě spát?

Házejí mi provázky, když já ještě spím. To nechápu!

Jé!! Ahoj Tome! Dobré ráno!

Copak to máte?

Aha, to je to vaše lidský štěně, kterýmu říkáte Mareček.

Pusťte mě, ať se na Marečka taky podívám.

To je hrůza! Panička mě nechce. Vyměnila mě za jiný štěně!

Tady u týhle starý švestky se mi vždycky líbí.

Ráda tady sedávám a koukám, co se na dvorku děje.

Někdo jde?

Tahle větvička mi tu pořád překáží. Nejvyšší čas se jí zbavit!

Větviček ke kousání je spousta. Jen kdyby mi nepadaly zuby.

Že bych ji nepřekousla?

A je to! Teď už jen pořádně ohlodat zbytek.

To volají na mě. Že jo?

Tak to musím mazat. Vždycky mi pak dají nějakou ňamku.

Čichám, čichám...

Pohled za plot mě fascinuje.

Hele, že za tím druhým plotem někdo je?

Železo ale nepřekousnu. Jednak nemám zrovna moc zubů a jednak je moc tvrdý.

Hmm.. Smůla. Nemůžu tam. Ale byly doby, kdy jsem prolezla skrz. Tam kousek dál při straně.

Plot u chodníku a pohled za něj přináší pořád něco nového.

Jééé!!! Toho jsem potkala minule na procházce!

Pojďte pane! Pojďte k nám na dvorek! Budeme si hrát.

Jde pryč.

Lidský štěně! Že jsem si ho nevšimla dřív! Některý se mě sice bojí, ale spousta jich je hrozně mazlivá.

Tak se podíváme, kdopak další půjde okolo.

To je Arnoštův talíř! Hurá! Budeme se zase prát!

Tak pojď Arnošte! Už na tebe čekám.

To ti mám ten tvůj talíř nosit?

Ne. Já ti ho neponesu! Radši ho překousnu!

Arnie! Pojď sem. Vyhrabeme si jámu!

No jo. Tak já tě blíznu! Ale pak už mě pusť, ať můžu do auta.

Nedrž mě! Já chci do auta.

Jejda! Co jste to se mnou udělali?

To mám dřepět v týhle tašce a koukat, jak si páníčkové ťapou okolo?

Hned jak mě vyfotíš, už mě v tom modrým vězení neudržíte. Už nikdy víc!!! (A tak se taky stalo!)

Tady bydlíš, Arnošte?

Hele, muchlej se se svým Arnoštem, až já tu nebudu! Teď mě pusť, ať si můžeme zase hrát. Nebo se prát.

Proč se Arnie tak rozčiluje, když mu trošku požužlám ocásek?

Proč mi bereš hračku. Je sice tvoje, ale si ji našla. Za to tě kousnu do zadnice!

Máš hezký provázky. Tak se budeme tahat, jo?

Tvůj pelíšek, Arnošte?

Až nebude Arnošt dávat pozor, tak si jeho pelíšek vyzkouším.

No co? Arnošt roztrhal kohouta, já mám radši proutěný košík.

To je príma, Arnošte! Tvůj pelíšek se dá krásně kousat!

Já bych taky takovej pelíšek chtěla. Ten můj je jen z látky. Ale tak jsem mu podívala skrz dno. Už žádné nemá.

Já ti tu uklidím. Ty třísky ti posbírám.

Jé?!? Ty jsi se počůral, nebo co?

Arnost má smůlu. Když je tu ještě Mareček, už se sem nevejde.

Proč to lidský štěně tak křičí? Přitom se vůbec nedá spát!

No sláva! Konečně jsem tu sama.

Vy mi sem zase Marečka dáte?

Tak jo. Já se posunu, aby tu bylo pro Marečka víc místa.

Vejdeme se sem oba, vidíte?

Jen kdyby to modrý mrně tak neřvalo!

Hele Arnošte! Ta tvoje panička něco chystá. Myslíš, že je to pro nás?

Už jsem z Arnošta unavená. Musím si trochu zdřímnout.

Správně. Taky si lehni, ať je alespoň pět minut klidu! Stejně už asi brzy pojedu zase domů.

Tohle vozítko je boží. Jedno štěně mají nahoře a já ze můžu vozit vespod.

No, chvíli počkám. A proč pořád cvakáte s tou divnou černou krabicí se sklem vepředu!

Jééé. To je nuda! Já tady chci běhat a ne se muchlat!

Pusť! Muchlat mě můžeš přece doma!

Jé!!! Objevila jsem tvoje tkaničky! Krásně se budou tahat a kousat!

Arnošte, pořád někde nelítej a chvíli počkej. Půjdeme na procházku!

Vidíš? Tak jdeme!

Něco ti pošeptám... Až mrknu, budeme se zase honit, jo? Ale pšt!!! Nikomu to neříkej.

Proč jsme tak vzadu? Já chci za Arnoštem!

Tak rychle, psovodi! Kdopak budeme první?

Jdeme moc pomalu. Musím to vzít do vlastní tlamičky! Tak paničko, vpřed!

Konečně se můžu rozběhnout.

Fuj! Tady někdo kakal a už to tu smrdí dlouho!

Někdo do toho šláp! Tady smrdí stopa!

Jdu po stopě!

Neboj, Arnošte, já tě doženu!

Vidíš, už jsem zase první!

Tak pojďte! Proč se tak flákáte?

Konečně nějaká louka a prostor, kde se můžu vylítat.

To je bezva, viď Arnošte!

Utíkej, Cindy, utíkej! Honí tě Arnošt divokej!

Tak páníčci, jsem hodná?

Arnošte, mám nápad! Prožeň ho a já se budu koukat!

Kdepak jsi Arnošte? Páníček tě volá!

Já jsem hodná, když jsem tady. Že jo?

Nedáš mi ňamku?

Tak dělej! Jak dlouho mám čekat?

Hele! Rybník a na něm plavou nějaký opeřenci.

Ty je jdeš fakt lovit, Arnošte?

Hehehe... Teď už zpátky nemůžeš! Krásně ti to klouže dolů...

Dotoho! Dotoho! Přines mi kačera!

Arnie, vždyť ti ten kačer utíká.

Tak jo. Kačera už nechci. Vrať se radši zpátky.

Brr... Já bych tam nevlezla. Já vodu moc nemusím a navíc musí být strašně studená.

Ani za mnou neutíkej. Jseš celej mokrej!

Počkáme na páníčky, nebo jim zdrhnem?

Hned jak uteču, tak se oklep! Ať jsou psovodi taky mokrý.

Copak to tam čmucháš?

Kam ten Arnošt zase běží?

Já počkám, až co tam Arnošt najde.

Arnošte, mrkám! Zapomněl jsi, na čem jsme se dohodli?

To listí vypadá krásně, to máš pravdu.

Taky se mi tohle podzimní listí líbí.

Jdu se podívat ještě na další podzimní barvy.

Jé! Krásný žlutý listí! Proč není takový i na zemi?

Ty barvy jsou fakt hezký.

Tohle vypadá skoro jako zrcadlo, co máme doma. Ale tam vždycky vidím jen stejný štěně jako jsem já.

Arnošte, neskákej! S kýmpak bych se pak doma mohla prát?

To je ale divný zvíře. Nebo to je něco jinýho?

Našla jsem si móóóc dobrej klacík.

Ty máš taky moc hezkej klacík, Arnošte.

Myslíš, že ti neuteču?

S klackem mě už vůbec nedohoníš!

Tak dělej! Nebuď pomalej!

Nejdřív jsem myslela, že koukám do zrcadla. Ale podle čmuchu to je něco jinýho.

Na stopu!

Tak kde jste? Stopa vede tudy.

Chramst!

Větvičky, co vidí z toho starýho stromu, s těma si moc ráda hraju.

A hop!

To mám výskok, co?

Po dvou? Není problém!

Minula jsem.

Když ony se ty větvičky tak krásně houpají...

A mám ji!

Jé, jak to, že mi utekla?

Tak znovu!

A zahryznout vší silou!

Elááá hop!

Tak ještě jednou! Je to bezva sport.

Jak ji pustím, tam mi větvička zase uteče.

Ale já si zase dostanu!

Výskokem skok!

Před skokem přikrčit!

Pelíšek, i když už nemá dno, mi pořád dobře slouží.

Tak už mě nefoťte, ať si můžu zdřímnout.

Kuk!

Takovýhle focení nesnáším. Vždycky musím sedět jako pecka, místo abych si s těma lidskejma štěňatama hrála.

Koušu koberec. Ale opatrně. Už tak trochu vím, že se to nesmí.

Copak je tohle? Moje noha?

Moji nohu si kousat můžu. To nikomu z páníčků nevadí.

V pelíšku mám polštářky a sloníka.

Móóć dobře se mi tu odpočívá.

Pořád na mě s tím bleskem! Už dejte pokoj!

Kyblík je můj? Jo? Tak hurá na něj!

Jééé! On se kutálí!

Musím se podívat dovnitř! Naštěstí tam není tma.

Kululůůů.

Když panička není doma, tak si vytáhnu ze skříně její svetřík. Na něm ležím nejradši.

Tahle větvička je trochu níž.

Dostanu i na tu tlustou větev!

Na týhle větvi už prý švestky nebudou! Škoda.

Švestky z tohohle stromu mi chutnaly.

Švestek jsem tady pod stromem posbírala spoustu, byly tu ještě nedávno.

Ať třísky lítají!

Podívejte, jak umím po dvou. Už mi chybí jen sukénka.

Vyskočit umím, jen pověsit se za zuby mi ještě nejde.

Nevzdávám to.

Houpy houpy.

Kdyby se ta větev neohýbala, už bych určitě visela.

Jsem malá, ale vyskočím tam!

Vezmu to s rozběhem.

Já bych překousla i Arnošta.

Je to ale práce!

Jauvajs! Mám to až v krku.

To švestkový dřevo mi chutná.

Ještě trošku si pohlodám.

Nesplete si mě někdo s veverkou?

Kůra už je ohlodaná a hezky to teď voní.

Tak copak se to tady v kuchyni děje?

Požužlám jim trochu koberec, dokud mě nechají.

Žužly žužly...

Pořád mi blejskají do očí...

Že bych začala škubat!

Požužlala jsem si dobře.

Haf, haf! Vypněte ty mixéry a roboty! Já to nemůžu poslouchat.

Radši se schovám pod židli a budu štěkat odtamtud.

Když pečou vánoční cukroví, tak už bude podzim brzy končit. Dají mi ochutnat?

Cože? Že na vánoce dostanu dáreček? Doufám, že alespoň pořádnýho buřta!