Příjezd k recepci hotelového komplexu Rehana Royal Beach

V hale u recepce.

Recepce od vnitřní strany hotelového komplexu s umělým vodopádem.

Horní bazény.

Ubytovací pokoje u horních bazénů.

Já se nejel, abych se válel u bazénů.

Je to hrozně veliký hotelový komplex pro tisíce lidí. Normálně bych do něčeho takového nejel, ale když tu mají pod vodou tolik krásných rybiček...

Ulička do parku a k jídelně.

Tam někde na konci máme pokoj my. U tohohle bazénu málokdy někdo byl.

Tudy vede naše cesta, jdeme-li na pláž.

Nahoře nad tou cestou je náš balkónek.

Část areálu s dalšími bazény a se skluzavkami. Tady se nám nelíbilo a nebyli jsme tu ani jednou.

Výhled z našeho balkónu na hotel část komplexu pod námi. A i na moře. Tam viděl málokdo. Přesto jsme na pokoji víceméně je přespávali

Výhled z našeho balkónu ke skluzavkám.

Umělý potok mezi bazény v dolní čísti komplexu Rehana Royal Beach.

Pořád to tady zavlažují a tak tu všechno kvete.

I kolem toho potoku vede naše cesta k pláži.

Na kafíčku.

A dáme si i drink. Když už máme all inclusive...

Večerní pohled na část hotelu Rehana Royal Beach. Od recepce.

Recepce večer. Přes den tu osvěžoval vzduch vodopád.

Večerní focení si zkouším při procházce hotelovým areálem. Jít ven nemá cenu. Je tu jeden takový hotel vedle druhého.

Ty světle žluté zdi vzadu už patří sousednímu hotelu.

Večer u bazénů nikdo není.

Kdyby zhasli, mohl bych se tu potmě utopit. Naštěstí nezhasli.

Další pohled na horní bazény od recepce.

U recepce si můžeme sednout a dát si třeba i drink.

Dolní bazény, přímo nad pláží.

Dolní bazén funguje jako hlavní. Přímo přede mnou je i funkční bar. Otevírají ho ale "až!" v deset dopoledne.

Občas to na pláž vezmeme zkratkou přes bazén.

Líba si našla vodní postel. To bych "vod ní" nečekal.

Brýle jsou nutnost i ve vodě. Alespoň občas.

Mám krásné botičky do vody, že? Prodávají je tu za pár dolarů.

Drink v bazénu.

Jsem na cestě do baru.

Sedíce u baru, jsme po prsa ve vodě. A sedíme přitom na barové stoličce.

Drinky mají různé. Namíchají vám je ale z místních levných lihovin.

U baru je vcelku pohoda. Při každém napití se můžu smočit.

Cesta od baru je nejkratší bazénem a vodou. Je taková osvěžující...

Drink si můžeme vypít rovnou v bazénu a odložit si ho třeba takhle.

Líba se vrací od baru. Něco jí zase namíchali.

Bazén s barem nakonec není tak špatná věc. Jeden den ze čtrnácti jsem zlenivěl. Nešnorchloval jsem, a flákal jsem se celý den právě tady.

Na sluníčku chytit opičku není moc těžké.

Drink. Je dobrý na žízeň. Jen brzy dostanete chuť na další.

Tak co? Jde se na pláž a pak šnorchlovat a nebo dáme další drink?

Dolní bazény. Bar není vidět. Je nalevo ode mne.

Dolní bazény. Bar není vidět. Je napravo ode mne.

Most vede rovnou k baru.

Pláž je strašná. Samý slunečník, jeden vedle druhého. Lidi tu jsou jako mouchy na mucholapce.

Sousední hotel molo ke korálovému útesu teprve staví.

U pláže je taky nějaká arabská čajovna či kavárna. Nikdo tam.

Na pláži trávím jen minimum času. Jen co vyměním baterii ve foťáku a trochu si vydechnu, šup zpátky do vody a šnorchlovat. Tam na korálech je to, kvůli čemu jsem tady.

Hrůza, děs.

Líbě občas, než oschnu, přinesu od bazénu drink.

Pod tím slunečníkem se spálíte stejně, jako kdyby tu žádný nebyl. Je to jen demo.

Znovu les zbytečných slunečníků.

Velká loď je naštěstí daleko, kam už neplavu ani já. Daleko se tu opravdu pustit nemůžu, jsou tu dosti silné proudy.

Hotelové molo vedoucí na kraj korálového útesu. Tam chodím nejvíc, a vlastně skoro celých čtrnáct dní jsem někde tam za mnou ve vodě.

Mělké moře nad korálovým útesem. Ryb je i tady opravdu hodně.

Ostenec arabský je hodně exoticky vypadající ryba. Má anglické jméno Picassofish. Čili Picassova ryba.

Mám fotit nebo se dívat?

Pod vodou je na co se dívat.

Tohle je jehlice choram. K vidění byla jen těsně pod hladinou a takhle na mělčině.

Opět jeden Picasso, dvě klipky a další blíže neurčitelné rybky. Druhů je tu mnoho.

Molo, po němž se chodí šnorchlovat za okraj živého korálového útesu.

Na to, kolik je v hotelu lidí, tu zase moc plno není.

Korálový útes za molem končí a padá příkře do hlubiny.

Kdybych tam skočil, mohl bych některou rybu přizabít!

I pod schůdky do vody je živo!

Líba se vyhýbá, nechce do vody skákat.

Žraloků se nebojí, i když nedlouho po našem návratu se prý žraloci někde nedaleko v Rudém moři objevili. A dokonce i někoho sežrali.

Pohodička.

Pohodička nad okrajem korálového útesu.

Rozhánění ryb?

Naučíme se šnorchlovat?

Když ti nejde dýchat, nezacpávej si nos!

Na mělčině je jen trénink. Na tohle šnorchl ani není potřeba.

Tak vidíš! Co vidíš?

Neříkej, že nic nevidíš!

Opět ryba jehlice. Jehlice choram.

Jak se učit šnorchlovat...

A jde se na hloubku!

No, není to paráda?

Tam dole je to, co mě přesvědčilo, abych sem jel.

Ještě nám moc to dýchání nejde, ale to se zlepší.

Máš velké oči jako velká ryba Líba.

Pohled na pláž z mola při návratu ze šnorchlovačky.

"Chlupaté" dno korálového útesu.

Tady na okraji útesu lezu do vody. A nebo naopak. Bylo tu naštěstí mnohem víc ryb, než lidí.

Na mělké vodě již mrtvých korálů je voda poněkud kalná. Se žlutými ploutvičkami tam míří mořan dvoupruhý.

Ploskozubec harid. Pozor! Neplést si s Hagridem z Harryho Pottera!

Na barevných korálech se "pasou" dvě rudoskvrnné klipky.

Sameček ploskozubnce uzdičkového jako by pronásledoval klipku krokvovou.

Štětičkovec Forsterův na korálech rád bez pohnutí odpočívá.

Když na korály svítí sluníčko, jejich barvy obzvlášť vyniknou.

Bodlok půvabný je vskutku půvabně zbarvený.

Kněžík Klunzigerův (thalassoma rueppellii), pod ním druhý, dole dva útesníci indopacifičtí a ta temná rybka vlevo, to je zřejmě bodlok žíhaný.

Tahle rybka, thalassoma rueppellii, žije jen v Rudém moři. Česky je to kněžík Klunzigerův, ale popravdě řečeno, tohle české pojmenování se zatím zřejmě moc neujalo. A to přesto, že v Rudém moři mi tenhle druh připadal docela hojný.

Malý žlutý sapín sírový a vzadu, ta mrňavá napůl černá a napůl bílá rybička, je sapín dvoubarevný.

Počet druhů rybek na některých fotkách se skoro ani nedá spočítat.

První setkání s Napoleonem (angličtina ho vede pod názvem Napoleonfish). Česky je to pyskoun vlnkovaný.

Pomec skvrnitý je anglicky Angelfish, tedy andělská ryba.

Kanic modroskvrnný se často schovával do děr a do tmy.

Klipka tabáková bude asi sympatická kuřákům.

Téhle neskutečně prapodivně utvořené rybě říkají po anglicku (Picassofish) Picassova ryba. Je to ostenec arabský a moc rád jsem ho pozoroval i fotil.

Útesníků indopacifických bývá obvykle velké hejno, a často překážejí při focení jiných ryb.

Kněžík Klunzingerův je tady v Rudém moři hojná rybka. Ale žije právě jenom tady. A pak je ještě zřídka k vidění na severu Perského zálivu.

Takovýmhle pestře zbarveným rybám jsme říkali "papoušek". Záhy jsem zjistil, že anglicky je to parrotfish, čili papoušková ryba. Česky se jmenuje ploskozubec. Tohle je ploskozubec uzdičkový a takhle zbarvený je sameček.

Tahle ryba je tloušťovka modravá.

Hejno druhu rybek, které mají pojmenování chňapálek měsíční.

Klipky vypadají tak trochu jako motýlci. Taky proto je jejich anglické jméno Butterflyfish. Tahle klipka je klipka žebrovaná.

Bodlok rudomořský je ryba, kterou si s jinou nespletete. Žije v Rudém moři a v Perském zálivu.

Krásný bodlok rudomořský doprovázený sapínem sírovým. Dole se schovává klipka rudokvrnná.

Akilolo nosatý, nebo taky kněžík ptákozobý. Takhle modrý je sameček.

Cejnovka modrá.

Bodlok Desjardinův má zajímavý design.

Útesník indopacifický. Často bývá taky označován jako útesník pruhovaný. Jsou to však jiné druhy, i když rozdíl mezi nimi je minimální. Hlavně však útesník pruhovaný žije v Atlantiku, zatímco tenhle, jak jeho druhové jméno napovídá, v Pacifiku a Indickém oceáně.

Kromě krásných korálů tu jsou tři rozpoznatelné rybičky: vpravo klipka praporková, vlevo od ní žluťoučký sapín sírový a zhruba uprostřed fotografie pěkně mimikruje putínkatý slizoun leoparní. Toho slizounka jsem fotil, ale je vidět vlastně nejmíň.

Útesník indopacifický je tady opravu hojný.

Dvě klipky žebrované. Klipky jsou velice často vidět v páru.

Tohle je samička ploskozubce uzdičkového. Je krásně červená, zatímco k ní patřící sameček je pro změnu krásně zelený.

Barevný sameček ploskozubce tupohlavého.

Pohled do hlubin podél padajícího korálového útesu.

Tloušťovka modravá.

Tloušťovka modravá pluje nad hlubinu. Kolem jsou vidět další druhy rybek.

Hezky vyvedený sameček ploskozubce uzdičkového.

Tohohle krásně duhového samečka ploskozubce černohlavého se mi podařilo vyfotit jen jednou. A to ještě na fotce překáží bodlok Desjardinův a málem i tmavě žlutý sapín sírový.

Pomec královský má jméno hodné jeho nádherného zbarvení. Někdy je také označován jako pomec paví.

Červená hejna malých rybiček se proháněla většinou až nad hloubkou. Jedná se o druh bradáč šupinoploutvý.

Bodlok rudomořský nebo jinak též bodlok maskovaný.

Pomec královský na korálové "pastvě".

Pohled těsně pod hladinou směrem ke břehu.

Barevná krása rudomořských korálů.

Klipka žebrovaná, opět a jako téměř vždycky ve dvojici.

Ta modrá klikatice se jmenuje zéva velká.

Nějakou želvu jsem potkal za celých čtrnáct dní jen jedinkrát. Byla dost v hloubce a taky hodně daleko. Proto je fotka tak špatná. Je to kareta, pravděpododobně obrovská.

Ploskozubec uzdičkový, pochopitelně samice.

Opravdu to nenamaloval Picasso? Ostenec arabský má barvy, jaké by asi nikdo jiný nevymyslel.

Bodlok Desjardinův je tmavý a fotografuje se mizerně.

Bodlok půvabný je výrazná a nepřehlédnutelná ryba.

Dvě klipky praporkové a ploskozubec harid se snaží schovat za korál.

Ploskozubec tupohlavý. Barevný sameček.

Jinak zbarvený sameček ploskozubce tupohlavého.

Tenhle "kapřík" je ploskozubec harid.

Klipka žebrovaná.

Ploskozubec rudomořský v zatáčce kolem mého foťáku. Je to samička. Sameček má docela jiné zbarvení.

Těchle rybek byla spousta, ale špatně se fotografovaly. Byly hodně rychlé. Je to latinsky thalassoma rueppellii. České jméno není úplně oficiální a zní kněžík Klunzingerův.

Znovu ploskozubec rudomořský, tentokrát sameček. Není to krásný papoušek? Doprovázejí ho červení bradáči šupinoploutví a černobílí sapíni dvoubarevní.

Tuhle dosti velkou rybu (opět sameček ploskozubce rudomořského) jsem několikrát docela zběsile honil, abych ji stihnul vyfotografovat.

A zase "Picassův" ostenec arabský. Moc krásná rybka, která se často pohybovala v hodně mělké vodě.

Dvojice klipek žebrovaných.

Bodlok rudomořský jako na předváděčce.

Útesník indopacifický.

Tohle je pravděpodobně hejno cípala širokoocasého. Ale není to úplně jisté.

Hejno rudomořských bodloků, kdy se kolikrát plete jeden před druhým.

"Picassův" ostenec arabský ve dvojici, dole dvojice králíčkovce nažloutlého.

Neuvěřitelné, jak příroda dokáže vytvořit něco takového. Pochopitelně zase ostenec arabský.

Krásná klipka rudoskvrnná. Nádherné barvy.

Ploskozubec tupohlavý. Sameček.

Útesník indopacifický nad útesem.

Dole malí červení bradáči šupinoploutví, nad nimi černobílý sapín dvoubarevný, a vpravo od něho je pruhovaný pomec královský.

Opět "Napoleon", jak jsme mu říkali podle jeho anglického jména.

Tenhle "Napoleon" má české pojmenování pyskoun vlnkovaný. No, hubu a pysky má opravdu velké. Zvlášť tenhle exemplář, který měl rozhodně víc než metr a půl.

Pravděpodobně tloušťovka nízkoploutvá.

Pohled podle útesu dolů do hlubin.

A takhle naopak vypadá pohled na mělčinu.

Sluncem osvětlené barevné korály kontrastují s temnou modří dodaleka průhledné hlubiny.

Útesník indopacifický často tvoří obrovská hejna. Ploskozubec harid mezi nimi skoro není vidět.

Uprostřed zřejmě parmice dlouhovousá, vpravo nahoře klipka krokvová.

Další ryba "papoušek", tentokrát ploskozubec tupohlavý. Pochopitelně samec.

Tyhle zvláštně zabarvené ryby si dobře pamatuju už z minulého Egypta v roce 2004. Těch je tady všude dost. Český název mají, jak už jistě víte, bodlok rudomořský.

Ty žluté ryby jsou zřejmě parmice kruhoústé, nebo jinak též žlutosedlé. Červení jsou bradáči šupinoploutví.

Krásný a docela velký pomec skvrnitý nebyl k vidění příliš často.

Takovýmhle zvláštně "zaobleným" rybkám jsme s Líbou říkali baculka. Konkrétně tahle baculka je čtverzubec maskovaný.

Úžasně puntíkatý kanic tmavý.

Tenhle "papoušek" je pochopitelně jako každý správným určením ploskozubec. Konkrétně tohle je samice ploskozubce rudomořského.

Samice ploskozubce rudomořského je takhle krásně žluťoučká. A tahle je i docela velká.

Další ploskozubec "papoušek". Tentokrát ploskozubec tupohlavý. Samec.

Klipka žebrovaná.

Ploskozubec harid. Tenhle je trochu poraněný.

Ploskozubec rudomořský. Zase žlutá samice.

Mořan dvoupruhý pěkně zblízka.

Znovu krásný mořan dvoupruhý.

Parmice žlutoploutvá.

Chňapálek měsíční je velice hbitá rybka. Fotí se strašně špatně.

Ta větší ryba je kněžík hranatý. Doprovází ji pyskoun rozpůlený, který funguje jako jakýsi "doktor". Zbavuje jiné ryby parazitů, kterými se sám živí.

Ploskozubec tupohlavý. Sameček.

Žlutý sapín sírový má koneckonců méně sírovou barvu, než korál, ke kterému směřuje.

Bodlok rudomořský se taky někdy nazývá bodlok maskovaný.

Mořan dvoupruhý se narozdíl od jiných rybiček fotil docela snadno.

Tuhle rybu jsem měl ve velké oblibě. Vypadá krásně a elegantně. Je to chrochtal černoskvrnný.

"Baculka" čtverzubec maskovaný má přes oči něco jako škrabošku.

Vepředu dole kněžík Klunzingerův, nad ním klipka žebrovaná a vzadu za nimi je samička akilola nosatého.

Parmice žlutoploutvá. Byla vidět nepříliš často, ale když už, tak se držela spíš ve stínu, než na sluníčku.

Tohle je útesník černoskvrnný. Mám myslím jen jedinou jeho fotku.

Asi to je bodlok žíhaný, i když zrovna tak podivně natočený.

Vlevo chrochtal černoskvrnný s malým "čističem" pyskounem rozpůleným, vpravo bodlok půvabný. Při dolním okraji temný a málo viditelný bodlok Desjardinův.

Bodlok půvabný.

Chrochtal černoskvrnný. Chrochtat jsem ho ovšem neslyšel.

Tahle ve slunci zářivě svítící ryba je pyskoun dlouhoploutvý. Sameček.

Opět bodlok půvabný, tentokrát světlého zabarvení.

Atraktivní a docela velký bodlok jednorohý.

Samička pyskouna dlouhoploutvého. Není tak barevná, jako její partner, ale i ona je překrásně zabarvená.

Pyskoun dlouhoploutvý je barevně výrazný a nepřehlédnutelný. Sameček má vskutku nádherné barvy.

Bodlok jednohorý má opravdu mezi očima docela velký roh.

Velký chrochtal černoskvrnný a maličký sapín svoubarevný pod ním.

Svítí-li sluníčko, mořanovi dvoupruhému krásně září jeho výrazné žluté ploutve.

Když těchhle velkých "nosorohatých" bodloků potkáte víc najednou, jde z nich docela strach. Při minulé dovolené v Egyptě v roce 2004 se Líba jednoho takového hejna docela lekla.

Samička pyskouna dlouhoploutvého jako by předváděla nějaké "tance".

Zase ryba s rohem. Bodlok jednorohý je krásná a nepochybně zajímavá ryba.

Krásně roztažené ploutve samičky pyskouna dlouhoploutvého.

Velká tloušťovka modravá. A vpravo pod ní ve stínu zřejmě kanic tauvina.

Pomec císařský. Je o dost větší, než pomec královský.

Štětičkovec zavalitý klidně odpočívá. Ani se nehne. Ale nesmím ho polekat.

Uprostřed pyskoun trubkotlamý. Samec. Vlevo zřejmě bodlok Desjardinův. Ty červené rybky s modrýma očima jsou bradáči šupinoploutví a černobílý je sapín dvoubarevný.

Kanic tmavý a jeho zářivě modré tečkování.

Bodlok Desjardinův má zvláštní kresbu, která je ale málokdy dobře vidět, protože tahle ryba je většinou hodně tmavá.

Tloušťovka modravá plave kolem lana, které tu upevňovalo jakousi bójku.

Ploskozubec uzdičkový. Samice. Doprovází ji dva "doktoři" pyskouni rozpůlení.

První setkání s perutýnem. Přesným určením je to perutýn ďábelský.

Králíčkovec stříbřitý nebyl k vidění příliš často.

Když už jsem králíčkovce stříbřitého potkal, vždycky jich bylo několik pohromadě.

Klipka krokvová. Je možná trochu podobná klipce praporkové. Ale jen trochu.

Pomec císařský mířící do hlubiny.

Tihle dva perutýni se pořád schovávali někde ve stínu a hluboko pode mnou.

Elegantní chrochtal černoskvrnný a dvě klipky žebrované.

Tahle ryba je kanic. Přesným určením kanic tauvina.

Barevný "papoušek" ploskozubec tupohlavý (sameček) a vpravo od něho temně modrý bodlok fialový se žlutými ploutvemi a ocasem.

Ta největší ryba je samička ploskozubce dvoubarevného, vlevo bodlok rudomořský, vzadu ještě jiný druh bodloka, a vepředu překáží rychlí kněžíci.

Tloušťovka modravá nemá žádné výrazné barvy.

Jeden z mnoha možných pohledů na barevnou i druhovou pestrost zdejších korálů.

Hlubina Rudého moře, přesto, že tu je jeden obrovský hotel vedle druhého, je neskutečně daleko průhledná a čistá. Nechápu, jak je to možné.

Můj oblíbený chrochtal. Chrochtal černoskvrnný.

Setkání s více než metr a půl velkou rybou jen tak ve vodě je opravdu zážitek! To mi věřte.

Pyskoun vlnkovaný je opravdu velký. Asi proto měl dříve druhové jméno obrovský. Není divu. Ale je pěkný, že?

Krásný exemplář bodloka rudomořského.

Tloušťovka modravá, nad ní malý černobílý sapín dvoubarevný a hejno červených bradáčů šupinoploutvých.

Dva krásní motýlci, dvě klipky rudoskvrnné.

Pyskoun vlnkovaný patří mezi ohrožené živočichy. Ne kriticky ohrožené, ale ohrožené.

Obrovitého pyskouna jsem potkal několikrát a pořád jsem ho fotil. Takovou velkou rybu našinec doma jen tak nepotká. No řekněte, copak můžete něco takového potkat u nás v rybníce nebo na písáku?

Povedený útesník indopacifický.

Klipka žebrovaná. Povedla se pěkně zblízka.

Tentokrát plaval "Napoleon" dost hluboko pode mnou.

Klipka rudoskvrnná. Asi nejkrásnější klipka, i když hezké jsou všechny.

Bodlok půvanbný, před kterým se mezi korály snaží schovat chrochtal.

Takhle si polehává štětičkovec zavalitý.

Klipka krokvová.

Kanic tmavý, který tentokrát tak úplně tmavý není.

Na téhle fotce nejsou pruhované rybky všechno jen útesníci indopacifičtí. Je mezi nimi i několik útesníků šestipruhých, kteří se poznají podle dvou tmavých šikmých pruhů na ocase ve tvaru ležícího písmene "V".

Nádherná ryba, že? Samozřejmě můj oblíbený chrochtal černoskvrnný.

Ploskozubec dvoubarevný, sameček. Vypadá úplně jinak, než jeho černožlutá družka.

Klipky. Jak jinak. Tohle jsou klipky černohřbeté.

Korály jsou nádherné, když jsou osvíceny egyptským sluníčkem.

Bodlok jednorohý. Krásný velký exemplář.

Tahle ryba? To je Líba!

Nádherný na slunci zářící pomec královský, nebo jinak též paví.

Tahle ryba je taky "papoušek". Takové dvouřadé tečkování má samice ploskozubce tupohlavého.

Krásně zelený sameček. Ploskozubec uzdičkový.

Hejno útesníků indopacifických mi překáží, abych mohl vyfotit mořana dvoupruhého.

Ryba Líba, kdybyste ji nepoznali.

Jedna z mála docela povedených fotografií bodloka žíhaného.

Mořan dvoupruhý je fotogenický.

Kranas obrovský byla opravdu docela veliká ryba. Nicméně kranase jsem potkal jen jednou, navíc na hloubce a fotografovat jsem musel dost z dálky. Víc než tuhle jednu fotku jsem nestihl.

Sluncem osvícený bodlok rudomořský na pozadí temné hlubiny Rudého moře.

Bodlok Desjardinův zrovna na korálech něco ukořistil. Pokud na něho takhle svítí sluníčko, nevypadá tak tmavý, jako jindy.

Dlouho jsem pátral, co je tahle ryba zač, až jsem požádal o radu a pomoc odborníky na BioLibu. Tam mi poradili. Není to úplně běžný druh, a je to kněžík tlustopyský. A pysky má tahle ryba opravdu nepřehlédnutelné.

Tohle je perutýn ďábelský, tentokrát docela blízko.

Klipka žebrovaná zobající něco z korálů.

Mořan dvoupruhý byl často k vidění jen jednotlivě.

Ďábelský je tenhle perutýn proto, že je jedovatý a může být nebezpečný.

Nebezpečně jedovaté jsou hřbetní ostny perutýna. Pozor na ně!

Pořád je co fotit, pořád je na co se dívat.

Řekli byste, že tahle ryba s oranžovými proužky má české pojmenování ostenec oranžovoproužkatý?

Opět ploskozubec "papoušek". Je to ploskozubec tupohlavý a je to samec.

Toxický je mimo jiné i sliz na povrchu těla perutýna. Nedivte se proto, že české označení tohohle druhu je ďábelský.

Vlevo samice ploskozubce tupohlavého, vpravo bodlok žíhaný.

Ploskozubec uzdičkový (sameček) v obležení útesníků indopacifických.

Pyskoun trubkotlamý. Zatímco sameček má bílou hlavu a ohnivě červený hřbet, samička je takhle krásně žluťoučká.

Tuhle velkou rybu jsem potkal jen vzácně. Jmenuje se pilníkotrnec drsný.

Vlevo je červený pruhatec okatý a vpravo kanic tauvina.

Pilníkotrnec drsný je každopádně hodně zvláštní a zajímavá ryba.

Ploskozubec, druhem harid.

Ryby. Je jich spousta. V Egyptě je to normální.

Znovu pilníkotrnec drsný. Snažil jsem se ho dlouho sledovat, aby se mi nějaká fotka alespoň takhle povedla.

Blízké setkání s bodlokem rudomořským.

Tenhle "Napoleon" nebyl tak obrovský. Měl jenom asi tak kolem půl metru.

Čtverzubec maskovaný.

Opět pilníkotrnec drsný. Hezky na sluníčku. V pozadí červení bradáči a černobílí sapíni dvoubarevní.

Klipka rudomořská. Vypadá viditelně jinak, než ostatní klipky. Taky je to rod heniochus, zatímco ty ostatní patří do rodu chaetodon.

Žraločí oči v Rudém moři.

Samička ploskozubce dvoubarevného zaplouvá pod korály.

"Napoleon" mezi bradáči šupinoploutvými.

Modrý je chňapálek měsíční, nažloutlí jsou králíčkovci stříbřití a vpravo vzadu se za nimi zřejmě motají dva bodloci černí (acanthurus gahhm).

Čtverzubec maskovaný je prostě "baculka".

Bodlok černý (acanthurus gahhm).

Klipka pološkrabošková byla o něco větší, než jiné klipky. Viděl jsem ji snad jen dvakrát a vždycky se rychle schovávala za korály, jako tady.

Můj oblíbenec chrochtal černoskvrnný. Tu duhu vedle něho má na svědomí houpající se mořská hladina

Není-liž bodlok půvabný vskutku půvabný?

Cejnovka velkooká vypadá tak trochu jako průhledná. Ale není.

Parmice žlutoploutvá byla málokdy takhle na sluníčku. Většinou se všechny držely v dírách ve stínu.

Ploskozubec dvoubarevný. Takhle žlutočerná je samice.

Klipky rudomořské jsou vidět vždycky v párech.

Ježík obecný. Jediná fotka z jediného setkání. Bohužel v hloubce a dost daleko.

Chňapal bohar. Taky jediná fotka a taky v dálce. Původně jsem si navíc myslel, že je to úplně jiná ryba.

Světle zabarvený bodlok půvabný.

Ploskozubec dvoubarevný. Tentokrát barevný samec.

Samička pyskouna dlouhoploutvého.

Chrochtal černoskvrnný. Toho fotím rád.

Ploskozubec rudomořský. Jako prakticky u všech plozkozubců má samice úplně jiné barvy, než samec. Tohle je samice.

Pruhatec okatý se téměř pořád schovával v dírách pod korály.

Shora: klipka tabáková, bodlok Desjardinův, vzadu rohatý bodlok jednorohý.

Klipka tabáková v záři sluníčka.

Zatočený pomec královský. Někdy nazývaný také pomec paví.

Akilolo nosatý je opravdu nosatá rybička. Tohle je samička.

Další ostenec arabský. Úžasná ryba. Příroda dokáže neuvěřitelné!

Mořan dvoupruhý. Tentokrát výjimečně celé hejno.

Bodlok žíhaný. Na těle proužky, na hlavě puntíky.

Krásná klipka rudoskvrnná se přiživuje na korálech. To ale dělají prakticky všechny zdejší ryby.

Sapín sírový s typickou černou skvrnou u prsní ploutve.

Klipka krokvová, tentokrát hodně zblízka.

Štětičkovec Forsterův. Ten mi při fotografování neutíká.

Klipky rudomořské mezi jinými druhy ryb.

Cejnovka velkooká má veliké oči. Asi aby lépe viděla.

Hejno zelenomodrých chňapálků měsíčních a hejno červených bradáčů šupinoploutvých. A samozřejmě pár dalších rybiček, jako například žlutí sapíni síroví.

Nádherní! Chrochtalové černoskvrnní.

Chňapal jednoskvrnný. Toho názvu však existují dva různé druhy. Tenhle je latinsky monostigma.

Ještě jedna podařená fotografie cejnovky velkooké.

Sapín sírový. Nevím proč, ale mám dojem, že barva síry tahle žlutá zrovna není.

Štětičkovec Forsterův si většinou jen tak někde dřepí.

Bodlok jednorohý, vybarvený poněkud do modra.

Ploskozubec modropruhý. Samec. Toho jsem potkal jen naprosto výjimečně.

Štetičkovec Forsterův sedí a sedí a pak sebou mrskne a zmizí.

Bodlok fialový alias bodlok žlutoocasý byl k vidění často. Ale temně modrá ryba se na pozadí temně modré vody moc špatně fotí. Blízko jsem se k té rybě nedostal a tak tohle je v podstatě jediná jakž takž podařená fotka. Ploskozubec tupohlavý za tím bodlokem je samec.

Kanic půlměsíčný. Je v hloubce a navíc děsně rychle plave.

Malý kněžík Klunzigerův a větší ploskozubec harid.

Málokdy k vidění je zářivě červený kanic modroskvrnný. Narychlo focený, než se schoval pod útesem.

Bodlok jednorohý je velká ryba. Tady proplouvá kolem korálů.

Picassofish, alias ostenec arabský. Fascinující tvary i barvy.

Už jsem o všech rybkách, které tu vidíte, něco napsal. Jak o mých oblíbených chrochtalech, tak o bradáčích, i o sapínech dvoubarevných.

Skupina mořanů dvoupruhých, jeden chrochtal černoskvrnný, tmavě žlutí sapíni síroví a dva bodloci žíhaní s oranžovýma ploutvičkama.

Druhů spousta, tak kde začít? Dobrá. Nahoře mrskáním ocasu zdrhá bodlok půvabný, vepředu skoro překáží útesník šestipruhý (s šikmými pruhy na ocase) a vlevo od něho není kněžík Klunzingerův, ale jemu podobný blízký příbuzný kněžík purpurový. A dole pod nimi se skoro ztrácí bodlok Desjardinův a dvě klipky rudoskvrnné.

Kdo se pozorně díval na předchozí fotky, jistě už ví, že tohle je pomec královský.

Tenhle ploskozubec rudomořský byla dobře půlmetrová ryba. Samozřejmě je to samec.

Ještě jednou pomec královský alias paví.

Krásně žluťoučký pyskoun trubkotlamý. Vlastně žluťoučká je ona. Samička. Pyskouni trubkotlamí mají hodně protažitelnou tlamu, díky které jsou schopni polknout i velkou kořist.

Mořan dvoupruhý se mi většinou povedl vyfotit docela hezky.

Jedna z povedených fotografií útesníka indopacifického.

Samice pyskouna dlouhoploutvého. I ona je krásně zbarvená, i když zcela jinak, než sameček.

Asi nejhezčí moje fotografie pomce císařského.

Žlutá klipka pološkrabošková mi i tady rychle mizí za korály, zatímco červeným bradáčům je to jedno.

Ve slunci zářící klipka tabáková.

Krásný a velký "papoušek". Ploskozubec rudomořský. Samec.

Ještě jeden chrochtal černoskvrnný. To už jistě každý ví.

Korál ozobávající klipka žebrovaná.

Znovu mořan dvoupruhý. Taky krásná ryba.

Výrazně červený kanic modroskvrnný se většinou držel v hloubce. Proto mu i tady vidíte hlavně hřbet.

Klipka tabáková. Nevím, co má s tabákem společného. Že by barvu?

Ploskozubec harid na plném slunci. Proto hluboká voda za ním vypadá docela černá.

Krásný a atraktivní perutýn ďábelský. Při setkání s ním musí být člověk opatrný.

Kanic tmavý se mi taky moc líbil. Ale fotil se dost mizerně.

Duhou od hladiny ozářený bodlok rudomořský.

"Papoušek" ploskozubec rudomořský. Žlutá samice.

Dvě tabákové klipky.

Mořan dvoupruhý. Viděl jsem ho mockrát a nedalo mi to, abych ho nefotil znovu a znovu.

Kněžík Klunzigerův. Bylo jich všude hodně, ale jejich fotografování nebylo snadné, protože nejsou moc velcí a pohybovali se strašně rychle.

Ploskozubec modropruhý. Samec. Velice výjimečné setkání.

Parmice dlouhovousá při rychlém pohybu. Proto není zrovna moc povedená.

Cejnovka velkooká se docela povedla.

Kanic modroskvrnný, opět krásně červený a krásně puntíkatý.

Kanic půlměsíčný je narozdíl od modroskvrnného tmavší. A má žluté "půlměsíčkové" zakončení ocasu a žluté má i konce ploutví. Tady se bohužel plete hejno bradáčů, tak kanic půlměsíčný moc dobře vidět není.

Útesník černoskvrnný normálně takhle výrazně černobíle pruhovaný není. Tohle je jeho "svatební šat".

Taky jsme jako jeden z možných výletů navštívili delfíní show.

Pan delfín se představuje.

Výskok mají delfíni úžasný.

Tahají to jako nějaký vláček, ale nakonec je z toho překážka.

Přes překážky se skáče!

Jak se dá jezdit na delfínech? Jak vidíte, snadno.

Za dobrou práci nějaká dobrota.

Delfíní hrátky s míčem.

Obruče jsou na hraní?

Skrz tyhle obruče se skáče!

Delfíní aport!

Kdepak to máš?

Hop, hop! Kdo neskáče, není delfín!

Hop přes hrazdu!

Tak co? Je delfínek hodný?

Jak by se asi za hlavu držel delfín?

Kontaktní plavání.

Smýkání po kluzkém břehu.

Klouzačka.

Nestrkejte!

Bude rybička?

To je jízda!

Hlavně držet rovnováhu. A oba delfíny u sebe!

Tak to je ovšem výskok!

Výška delfíních skoků je obdivuhodná.

Delfíny jsme tu viděli celkem tři. Ale málokdy takhle najednou.

"Osedlaný" delfín.

Dejte mu rybičku!

K delfínům pustili i některá vylosovaná děcka.

Už se loučíme... Ahoj delfíne!

Jako když se umělci uklánějí.

Poslední fotka z delfinária.

Stroje připraveny, Líba má protiprašnou masku. Můžeme vyrazit do pouště.

Nasedl jsem za Líbu (když mi taky uvázali masku) a "jedéééééém!".

Předhánění je povoleno. Líbo, přidej!

Jsme pozadu a hodně to práší.

Terénní jízda pouští. Sedím za Líbou a zkouším fotit. Ale foťáku je mi v tom prachu docela líto.

Zapadající slunce vytváří úžasnou kulisu k tomuhle motosafari.

Za chvíli zastavíme.

Poušť, hory a slunce.

Přestávka. Já už jsem slezl.

I Líba sleze se stroje dolů.

Maskování je dokonalé, co říkáte?

Pouštní zelenina.

Osamělá Líba u osamělého stromu.

Maska zvaná Sinaj.

A tohle jsem já. Nejsem dokonalý?

Parkující strojový park.

Už pojedeme dál?

Doputovali jsme do oázy.

Na velbloudy ovšem přesedat nebudeme.

Pouštní zábal na Líbině hlavě.

Tohle je náš mladý egyptský průvodce a Líba.

Odpočinek při čajíčku je téměř vleže. Už je tma a brzy se budeme vracet.