Počasí nezvykle nebritské, vypadá to na krásný a slunečný podzimní den.

Líba s vnoučkem.

Mareček a jeho babička.

Po procházce se sem budeme vracet.

"Custom House" je hotel s restaurací.

Pohybujeme se po hrázi Cardiff Bay, Cardiffské zátoky, ve které se nachází zdejší přístav.

Centrum Cardiffu je vidět na zátokou.

Po zátoce se pohybují všelijaká plavidla.

Tahle loď byla možná čerpat naftu.

Pohled na ojedinělý hotelový dům u cardiffského přístavu.

Cesta vedoucí po hrázi (Barrage) chránící Cardiff Bay a přístav před následky přílivy a odlivu, když rozdíl hladin tu může dosáhnout až 18 metrů.

Mareček se teprve učí ťapat a tak ho povezou v kočárku.

Zdymadla v hrázi Barrage udržují v Cardiff Bay stálou výšku hladiny.

Vpravo je vidět, že je právě odliv.

Kamenné zátiší s větví.

Hlavně aby Marečkova mamka s babičkou nepropadly zábradlím do vody!

Podél Barrage vede i tenhle chodník přímo u vody.

Vyhlídka a kameny.

Kormoráni, které fotím, když jdu podél vody.

Labuť, že? Přesněji labuť velká.

Fotím i jednoho z racků. Je to racek chechtavý.

Tady je důkaz, že je to racek chechtavý. Tenhle se chechtá na plný zobák.

Labuť připlula až ke břehu.

Tahle kačeny mají jméno polák. Polák chocholatý nebo chocholačka. Samci se poznají podle bílých boků, takže samice je ta vlevo.

Labuť pluje se mnou podle vody. Asi čeká, že jí hodím kus housky. Jenže nemám.

Ta mědí se lesknoucí stavba je budova Welšské národní opery.

Jeden z motorových člunů brázdících Cardiff Bay.

Na pilířích sedí hejna kormoránů. Ten nahoře si na slunci suší křídla.

Jachetní provoz v cardiffské zátoce.

Možná si s tím motorový, člunem jede pro jachtu. Jako u nás někteří na kole do garáže pro auto.

Červená památkově chráněná budova s věží a hodinami se jmenuje Pierhead. Dnes je v ní návštěvní a informační centrum Národního shromáždění.

Můj vnouček Mareček se veze. Je připraven na zimu a vítr, ale je krásně a ani tady u oceánu kupodivu nefouká.

Rodinka na lavičce.

Mareček zkouší ťapat.

Konečně mu sundali zbytečně teplou čepičku!

Uprostřed Barrage.

Takhle tu v zimě kvete palmička juka.

Myslím, že z mnoha druhů juky by tohle měl být druh gloriosa, tedy juka nádherná.

Detail květu juky.

Květ juky, rostliny pocházející z Ameriky.

Už jsme téměř na opačném konci hráze Barrage. Budeme se pomalu vracet.

Ještě si ale můžeme zacvičit.

Rááááz ...

... dva!

Chůze na místě.

Koukej, přiletěl ptáček!

Ptáček, který přiletěl, je konipas bílý, poddruh anglický. A to přesto, že jsme ve Walesu.

Konipas už uletěl.

Muzejní vozík a za ním skladiště.

Kačer od druhu kachna divoká.

Kačena od druhu kachna divoká.

Takhle si otevírá zobák lyska černá.

Lyska černá patří nikoli ke kačenám, ale ke krátkokřídlým.

Hele!

Usměvavé až rozesmáté tváře.

Kolem chodníků jsou ty vysázeny lecjaké zajímavé rostliny.

Pohled před Cardiffskou zátoku.

Juka. Zřejmě opět druh gloriosa, čili juka nádherná.

Mareček moc rád na všechno ukazuje.

Na těch bójkách, či co to je, sedí kormorán.

Druhem je to kormorán obecný, nebo jinak též kormorán velký severní.

Racek chechtavý rozhlížející se ze zábradlí.

Racek chechtavý má v letních měsících v takzvaném svatebním šatě hlavu tmavohnědou až černou, zatímco teď v zimě v šatě prostém má na hlavě jen černé skvrny.

Pavlína s fotoaparátem.

Další racek chechtavého druhu.

Racčí ťap ťap.

Racek za letu nad hladinou Cardiffského zálivu.

Kormorán obecný neboli velký.

Tenhle kormorán se snaží si ulovit něco do zobáku.

Při kotvení by tu sice hrozilo nebezpečí, ale kormorán se nemá čeho bát.

Takhle se kormorán potápí při lovu.

Když kormorány chvíli sleduju, většinou nic nechytí.

Jednomu z kormoránů se ale nakonec přece jen podařilo vyplavat na hladinu s nějakou rybou v zobáku.

Pohled ke kotvišti jachet.

Otevřená vrata plavební komory v hrázi Barrage.

Holub na zábradlí. Je to holub domácí, nějaké závodní plemeno a podle odborníků je prý samec.

Když proplouvají komorou lodě, musí být zvednutý most.

Most nad komorou se už zase spouští dolů.

Před zápasem se hlediště krásného a velkého cardiffského stadiónu teprve zaplňuje.

Welšští ragbisté v červených dresech se už rozcvičují, zatímco jejich australští soupeři ještě na hřišti nejsou.

Z tohohle pohledu vidíte, že sedím dole, blízko hřiště a těsně za brankovou čarou.

Stadión je nový, postavený na konci 20. století na místě starého Národního stadiónu. Nahoře je zakryt zatahovací střechou.

Pří nástupu kapely v červených mundúrech se už začali rozcvičovat i Australané se žlutými dresy.

Kapelu vede kapelník kolem dokola stadiónu.

Hraje se, bubnuje se...

Červené uniformy hudebníků odpovídají welšské národní červené barvě. Vždyť Wales má svůj symbol, červeného draka, přesněji červenou saň, i na své národní vlajce.

Sbor zpěváků zpívá různé písně, pravděpodobně národní. Na řadu přijdou i hymny.

Všimněte si, že ani dirigent sboru nemůže stát na stupátku jiné barvy, než je jasně červená.

Část dechové sekce kapely je následována několika bubeníky, z nichž na téhle fotce je vidět jen jeden. A od druhého palička.

Welšané se stále rozcvičují.

Jeden z welšských fanoušků v hledišti přede mnou.

Rozcvičování hráčů, kterých při ragby hraje patnáct na každé straně, pokračuje.

Kapela i sbor společně po odpochodu před hlavní tribunu na opačnou stranu hřiště.

Vojáci přinášejí na hřiště velikánské plachty s vlajkami národních svazů ragby Walesu a Austrálie, dvou týmů ze světové špičky.

Kolem hřiště propuká ohnivá show.

Při vypouštění ohňů už je hlediště dost plné. Je vyprodáno.

Ohně hoří před už zcela zaplněným hledištěm. Vejde se sem 75 tisíc lidí. A všichni sedí!

Vojáci mají co dělat, aby ty obrovské vlajky udrželi jakž takž napnuté.

A ohně stoupají vysoko!. Je to úžasná podívaná a desítky tisíc lidí vytvářejí úžasnou atmosféru.

Hořící ohně a ohňostroje asi mají něco společného s welšským drakem, s welšskou saní.

Jako kdyby welšská saň plivala oheň.

Těsně před zahájením zápasu je už všech 75 tisíc fanoušků ve varu.

Už se hraje. Míč ve vzduchu, mela na zemi, to je při ragby celkem normální pohled. Cílem hry dopravit a položit míč za soupeřovu brankovou čáru. A nebo docílit bodů kopem do branky.

Přihrávka. V ragby se nesmí přihrávat směrem dopředu, taková přihrávka je proti pravidlům.

Přihrávající Australan ve žlutém musí přihrát spoluhráči někam za sebe nebo nejhůře někde vedle sebe. Předhoz dopředu není dovolen.

Výskok po autovém vhazování šišatého míče.

Takovémuhle obrovskému výskoku ovšem napomáhají spoluhráči.

Australský hráč provádí trestný kop po faulu. Hráč se musí strefit mezi tyče, ale míč musí přitom přeletět brankovou čáru nad příčným břevnem.

Před autovým vhazováním.

Hop pro balón!

Australští fanoušci v hledišti ve žlutých klokaních oblečcích.

Ragby je tvrdá hra pro opravdové chlapy.

Další trestný kop. Austrálie trefila všechny. Při každém zaznamená tři body, jen pokud je to kop po položené pětce, je za dva body.

V ragby je možné protivníka s míčem zastavit chycením za tělo či nohy a složit ho i na zem.

Míč ze země právě vybojovali Australané.

Držte ho, držte ho!

Hráči na zemi pak s míčem hrát nemohou. Musí ho vybojovat ti okolo.

Plné hlediště více než sedmi desítek tisíc diváků natěšených na hru se šišatým míčem vytváří úžasnou a pro mne nezapomenutelnou atmosféru tohoto mezinárodního zápasu týmů z protilehlých stran Zeměkoule.

Další nesené výskoky při autu.

Ragby rozhodují tři rozhodčí, jeden z nich hlavní, zbylí dva jsou za pomezními čarami.

Ošetřování utržených ran a šrámů. Asi jich není zrovna málo.

Schyluje se k pranici? Zatím se jenom drží za dresy.

Vypjaté emoce, vyceněné zuby.

Už nic nebude. Hlavy pomalu vychládají.

Diskuse s rozhodčím. Ale asi ho nesvrbí jenom jazyk...

Mlýn. V ragby je vidět celkem často. Většinou po technickém přestupku, třeba předhozu.

Australané se snaží složit Welšana s míčem chycením za nohy.

Autové vhazování je taktickým a důležitým herním prvkem pro získání území.

A je to! Wales právě položil míč za soupeřovu brankovou čáru a snížil tak australský náskok o pět bodů. Další dva bude moci přidat po následujícím kopu.

Mlýn před vhozením míče.

Míč z autu mají Welšané, Australané nestačili připravit výskok na správném místě.

Do mlýna vhazuje míč strana, která nespáchala předchozí přestupek. Teď jsou to Welšané a to jim poskytuje jistou výhodu.

Míč je nyní uprostřed a hráči ve mlýně se snaží získat míč na svou stranu.

Míč, zdá se, získají Welšané.

Šišatý míč už je ze mlýna venku, Welšané ho mohou rozehrát.

Chystá se welšský trestný kop.

Ležící i běžící, hráči i rozhodčí, sledují míč.

Vhazování. Kdo vyskočí pro míč?

Hop!

Welšané rozvíjejí roj, kde si mohou postupně přihrávat směrem dozadu, ale směrem dopředu s míčem chtějí získat území.

Začíná další mlýn, do kterého budou vhazovat míč Australané.

Ve mlýně se to pěkně mele, že pane rozhodčí?

Australští hráči ve mlýně se právě snaží nohama dopravit míč na svou stranu, kde by ho připravený hráč s číslem 9 mohl zvednout a rozehrát.

Ragby hrají opravdu tvrdí a silní chlapi.

Kdepak je míč? Hráči na zemi s ním hrát nesmí. To by bylo proti pravidlům.

Přichází další útok?

Konec zápasu. Na světelné tabuli jsem zachytil jen nejlepšího hráče, konečný výsledek bohužel nikoliv. Wales prohrál 26:30, což je v ragby dosti těsný výsledek.