Na parkovišti pod hvězdou.

Nálada je všeobecně skvělá, tož můžeme vyrazit na procházku.

Mareček bude mít rozhled.

Monika nechce jet zpátky a nečeká tady na autobus, ale na ostatní.

Tak kudy?

Nejdříve půjdeme tudy.

U Hvězdy.

Kaple na skalách ve tvaru hvězdy a se zlatou hvězdou.

Arnošt se nerozhlíží do kraje, ale do lesa.

Drobná úprava výstroje.

Po schodech pod kaplí se už chodit nemusí.

Most ke kapli, pod kterým vede turistická cesta dolů ze skal směrem k Broumovu.

Ještě jeden pohled na kapli, tentokrát skrze stromy.

Na vyhlídce u kaple.

Andrew se rozhlíží do směrem k Broumovu.

Výhled do broumovského výběžku od Hvězdy.

Kam se jde, kam se jde?

Monika má sebou Arnošta.

Cesta lesem za slunečného odpoledne.

Marečku, kuk!

Úzká cestička mezi skalami.

Mareček a jeho nosič na skalní stezce.

Copak znamená ten žlutý puntík?

Arnošt právě prošel skalní škvírou.

Pohled ze skal.

Pavlína a pohled ze skal.

Píšou, že je to skalní kočka. Mně to připadá spíš jako psí hlava.

Skála, která se jmenuje Ležící mnich.

Opět výhled mezi skalami.

Pavlína na cestě před Skalním divadlem.

Skalní herci ve Skalním divadle.

Tři živí mezi skalními figurkami.

Za Skalním divadlem je díra do Kovářovy rokle.

Panoráma skalního divadla.

Společné foto všech procházkujících se, na němž chybím jen já.

Zuřivý fotograf na fotografii jsem já.

Je třeba něco přenastavit!

"Mně nefotit!", vyhlašuju přísný zákaz.

Tahle skála se jmenuje Bubmrlíček.

Pod vyhlídkou "Supí hnízdo".

U stolu na lavicích si dáme malou pauzičku, přičemž Mareček je skalami zřejmě nadšen.

Na větvičce, co mi zavadila o hlavu, nejsou tři oříšky pro Popelku.

Koukám nahoru na Supí hnízdo, kam se hodlám vyškrábat.

Je to kousek, hlavně abych neklopýtl.

Zajímavý výhled od Supího hnízda, bohužel tímhle směrem je to proti sluníčku.

Pohled do dáli na město Broumov.

Panoráma výhledu ze Supího hnízda.

Tam někde v těch horách na obzoru je polská hranice.

Vrchol vyhlídky Supí hnízdo představuje plošinu vytesanou do skalního bloku.

Výhled do dáli teleobjektivem.

Usedlost pod skalami.

Vzdálené skalní město.

Údolí pod Broumovskými stěnami.

Zlatozelený trs trávy vypadá na skálách nádherně, když je ozářen sluníčkem.

Konečně ostatní stoupají nahoru za mnou.

Tady fotím ty, co šplhají sem nahoru za mnou.

Úsměv, jako by byl základem úspěchu.

Monča nese Arnošta. Ne, že by už nemohl, ale ona prostě chce. A hlavně chce vyfotit.

Mareček vyhlížející z vyhlídky jako špión z tajné skrýše.

Šedivé skály, zelené stromy, zlatá tráva.

Moje dcery. Všechny. Víc jich nemám.

Mezi růžemi se nachází co?

Sestup do Kovářovy rokle je poněkud náročnější na pozornost a opatrnost.

Skoro jako v pralese.

Mechy a lišejníky vyhrávají.

Světlo a stín Kovářovy rokle.

Dřevěný chodníček nad vodami.

Nenápadně ukrytá voda pod našima nohama.

Všichni za Pavlínou.

Všichni přede mnou.

Rozcestník na křižovatce v Kovářově rokli opět osaměl.

Světlo na skálách hluboce kontrastuje se stíny v roklině.

Pro změnu zase šplháme z Kovářovy rokle vzhůru.

Arnošt nevěřícně hledí, kam by měl začít šplhat.

Stoupání z rokle s Marečkem na hřbetě jistě není snadné.

Skály obklopující Kovářovu rokli.

Stále se jde nahoru.

Kapraďorosty nad Kovářovou roklí.

Strmé stoupání z Kovářovy rokle Marečka unavilo.

Lesní stezka, kterou se vracíme zpět na Hvězdu.

Hurá do hospody!

Mareček zkoumá jídelní lístek jako první.

Reklama na broumovského Opata.

Ham!

Je vidět, že nám chutná.

Ještě musím kousat něco sám.

Jídlo je třeba zapít nějakým tím douškem (pivo to není...).

Najedený a spokojený.

Mareček nezkoumá mamčiny zubní plomby, ale je zvědavý na to, co se i jemu začalo objevovat v puse.

Byl to ale podařený výlet!

Poslední pohled k Broumovu a můžeme jet domů.